Pátek 4.června 2010 se třídy 2.C,2.A,2.B a samozřejmě i 4.F vydali na celodenní dobrodužnou cestu do historické části Prahy, konkrétně do Parlamentu České republiky.Účel byl jasný, poznat a obohatit se o cenné informace, prohlédnout si povolební „bordel“ v obou komorách a zajistit si pracovní místa do budoucna. Sako, podpatky a jedem!
Nálada v autobuse byla k nezaplacení, vždyť celý den se na nás sluníčko usmívalo a jet místo školy na exkurzi a ještě do města, kde je McDonald, nikdo z Vás ani netuší, jakou tím udělají učitelé studentům radost. V metru se naštěstí nikdo nezapomněl, jen se naskytly menší problémy s kupováním lístků a věřte, že pražští revizoři nejsou zrovna ohleduplní. Když jsme se dopravili na místo, čekal nás zasloužený odpočinek a snídaně, přeci nepůjdeme do senátu hladoví. Po snídani nás čekala exkurze Senátu ve Valdštejnském paláci. Nejdříve jsme ovšem museli projít přísnou bezpečnostní kontrolou, takže jsme samopaly a nože museli nechat na vrátnici. Paní průvodkyně nás zavedla do krásného, historicky vyzdobeného rytířského sálu, kde nám vyprávěla o historii a vzniku paláce, a zavedla nás palácovými chodbami až do samého jádra dění, kde jsme si mohli prohlédnou senátorská křesla a udělat si představu, jak na nich budeme jednou vypadat.
Sluníčko se rozpálilo v plné parádě a my měli polední přestávku. Prohlédli jsme si Valdštejnské zahrady za palácem a doplnili si zásoby do žaludku. Přesunuli jsme se do Sněmovní ulice na Malé Straně, kde nás čekala prohlídka slibované dolní komory, tedy Poslanecké sněmovny. Zde nás čekalo před prohlídkou slibované video o Parlament. Pro některé to ovšem byla chvilka vydatného spánku. Rozespalí, jsme se ve vší slušnosti přemístili k bezpečnostní kontrole, po ni si nás převzala paní průvodkyně, se kterou to byla docela „ jízda“, co si budeme povídat, všichni se nasmáli. Takový „hustý“ výklad, jak my říkáme, jsme ještě nezažili. Byli jsme provedeni kolem kanceláří odborů, pracoven, malých jednacích sálů, dokonce i kolem poslanecké „kantýny“ až do jednacího sálu, který ač zlatě vypadal, tak bohužel zlatý nebyl. Jediné 17 karátové kousky zlata byly několik metrů nad námi, takže jsem se o škrábání zlata radši nepokoušeli. Prohlídka a celý krásně strávený výlet se blížil ke konci, přemístili jsme se plní dojmů k autobusům a vyjeli zpět domů.
Kdo ví, kdo z nás se nakonec v budoucnu do Parlamentu dostane.
